JSEM Chloé Lapeyssonnie, svatební fotografka

Když Chloé před sedmi lety začínala jako svatební fotografka, neuměla si vůbec představit všechny ty nádherné a vzrušující zážitky, které měla před sebou. V průběhu své kariéry fotografovala více než sto svateb ve Francii a v Evropě. Navštěvovala cizí země, objevovala nejrůznější svatební tradice a setkávala se s některými pozoruhodnými lidmi. Jako vášnivá vypravěčka má Chloé ke svatební fotografii radikálně moderní a neagresivní přístup. Pózování na svých fotografiích striktně omezuje, dává přednost zachycení velkých i malých spontánních okamžiků.
Chloe Lapeyssonnie

Otázky a odpovědi

Jak jste se dostala k fotografování svateb?
Kariéru fotografky jsem začala v hudebním průmyslu, kdy jsem fotografovala kapely na scéně i za ní. Až když jsem jedné své velmi dobré kamarádce nabídla, že nafotím její svatbu, uvědomila jsem si svou lásku ke svatební fotografii. Zavedlo mě to do úplně nového světa smíchu, slz, polibků, tance, objímání a byla jsem okamžitě vtažena do rozmanitosti a výzev, které svatební den fotografovi nabízí.
Svatební fotograf musí být po celý den nesmírně všímavý, aby se mu povedlo zachytit každý okamžik. Musíte být kreativní, abyste získali nejlepší možné portréty, vytříbit si oko pro sestavení cyklu, abyste do něj zahrnuli všechny detaily, které si pár představoval, rozumět přirozenému světlu a zvládnout i noční fotografování. Pro svatebního fotografa neexistují chvíle, kdy by se nudil.

Jakou svatební tradici nejraději fotografujete?
Můj nejoblíbenější moment je, když na začátku obřadu kráčejí manželé jeden za druhým uličkou. To je pro mě zlatý hřeb celého dne, protože v tomto okamžiku se sbíhá tolik různých emocí. Ráda fotografuji výrazy nadšení, napětí, pýchy a nesmírné lásky na tvářích páru i na tvářích jejich příbuzných a přátel. Pro pár je to poprvé, kdy se navzájem vidí v kompletním svatebním úboru, a v tomto okamžiku si také skutečně uvědomí, že mají svatbu. A oba na ten okamžik čekali tak dlouho. Někdo uroní slzu, jiní skutečně brečí, někdo se nervózně směje, někteří jsou extrémně vážní a klidní a někdo se dme pýchou a radostí. Zachycovat tyto syrové emoce je to, co mě na tom baví.

Co je při fotografování svatby největší výzvou?
Pro mě to je zůstat po celý den soustředěná, což může být náročné, protože často pracuji déle než 12 hodin. Na svatbě si nedopřeji žádnou přestávku, protože se tam neustále někde něco děje. Pokud chcete svými snímky zachytit věrný obraz celého dne, musíte si všímat všeho okolo sebe. Často se rozhodnu fotografovat s oběma očima otevřenýma, abych mohla sledovat, co se děje mimo záběr. Například bych mohla snímat nevěstu objímající se na konci obřadu s kamarádkou, ale musím přitom zůstat ve střehu, aby mi neunikl záběr ženicha, který se opodál vrhá do náruče svého otce. Neustále vyhledávat ideální okamžik, osvětlení a úhel a zároveň zajistit, aby byl snímek technicky přesný, je vždy výzva, ale pro mě také potěšení.