Yuri Kozyrev

Fotožurnalistika

Podáváním zpráv o uprchlické krizi novináři pomáhají dát migrantům identitu. Pomáháme potlačit pocit, že tyto davy představují „nepojmenovanou hrozbu“ blížící se k břehům Evropy.

Příběhy

O masové migrační krizi v Evropě

Jsme svědky největšího pohybu lidí od druhé světové války. I když řada z nich jsou migranti na cestě za lepším životem, většinu tvoří uprchlíci před pronásledováním ve vlastních zemích na Středním východě a v Africe. Při sledování cesty migrantů z Turecka do Řecka, na Balkán a do Maďarska dokumentuje Jurij Kozyrev jejich nezdolnost tváří v tvář ponižujícímu strádání na více než 1500 kilometrů dlouhé cestě po souši i po moři.




Otázka: Proč jste chtěl vyprávět právě tento příběh?

V roce 2015 vévodila zprávám uprchlická krize. Téměř tři miliony lidí žádaly v roce 2015 a 2016 v Evropské unii o azyl, ale způsob, jakým přicházeli, byl chaotický a tisíce lidí při tomto pokusu zahynuly.
Jde o jednu z nejhorších humanitárních krizí, jaké se kdy na zeměkouli vyskytly, a jedna z největších masových migrací do Evropy od druhé světové války. Dokud budou trvat války, lidé před nimi budou prchat. A další se budou stále snažit migrovat, i když je jiné země nebudou chtít přijmou.

Otázka: Co vás při fotografování nejvíce překvapilo?

Tempo a rozsah migrace jsou enormní a čluny připlouvají den co den. Řecké ostrovy čelí hlavnímu náporu drtivé vlny pašeráckých skupin ze Sýrie, ale pobřežní stráž žádný připlouvající člun nepošle zpět. Snaží se dostat uprchlíky bezpečně na pobřeží, ale to se může brzy ukázat jako nebezpečné, protože pašeráci se při příchodu pobřežní stráže mohou začít chovat nepřátelsky.

Otázka: Pomocí jakého obrazu by se podle vás dal tento příběh shrnout?

Nic tak nevyjadřuje rozsah evropské migrační krize tohoto léta jako lány vyfouknutých člunů a záchranných vest rozesetých po východních ostrovech Řecka. Pláže, kde by se normálně opalovali turisté, jsou těmito věcmi (někdy naskládanými na hromadách, které by zaplnily olympijský bazén) prakticky pokryty. Když se na ně budete dívat dostatečně dlouho, je těžké zaplašit znepokojující myšlenku: prodejem těchto věcí někdo někde královsky vydělává.

Otázka: Co vás nejvíce udivilo na migrantech a uprchlících, které jste fotografoval?

Navzdory mimořádně obtížným podmínkám to nikdy nevypadalo, že by se poddali zoufalství. Čekali byste, že v této chvíli – po několikadenních pochodech ve spalujícím horku nebo tisícikilometrové cestě po souši i po moři – už budou lidé zlomení, ale oni se usmívají. Jsou šťastní. Cesta může být vyčerpávající, ale oni mají namířeno do míst, kde najdou bezpečí a budou si moci znovu vybudovat své životy. To je to, co je pohání: naděje.

Otázka: Jak dlouho jste byl v terénu a jaké vybavení jste používal?

Od konce srpna do poloviny září 2015 jsem na zakázku časopisu Time sledoval cestu migrantů z Turecka přes Řecko, Balkán a Maďarsko. Fotoaparáty Nikon používám od roku 2008 a na toto fotografování jsem si vzal Nikon D810 a svůj oblíbený objektiv AF Nikkor 35 mm f/2D.

Otázka: Jaké obavy máte při fotografování takto emotivních příběhů?

Když dojde k velké katastrofě, je u novináře pochopitelné, když spěchá na místo a snaží se co nejrychleji najít nejakutnější témata. Slouží to nezbytnému účelu – sdělit lidem, o jaký problém jde, kdo jím je postižen a jaká pomoc je potřeba. Tyto příběhy ale mohou vést i k odcizení.  V určitém bodě si člověk začne připadat zahlceně a začne vypínat. Někdo dokonce může začít cítit určité nepřátelství a říkat si „proč se po nás pořád chce, aby nám těch cizích lidí bylo líto“?

Otázka: Co byste chtěl, aby čtenáři z tohoto příběhu pochopili?

Podáváním zpráv o uprchlické krizi novináři pomáhají dát migrantům identitu. Pomáháme potlačit pocit, že tyto davy představují „nepojmenovanou hrozbu“ blížící se k břehům Evropy. Každý účastník této masové migrace je lidská bytost. Každý má vlastní jedinečný příběh a doma musel čelit celé řadě traumat.



Poznejte ostatní ambasadory značky Nikon