Nikon Imaging | Česká republika | Europe

Akčního a sportovního fotografa a evropského ambasadora značky Nikon Raye Demskiho, který v mládí boxoval, vždy přitahoval Bukom – malá čtvrť v ghanské Accře, která dala světu výjimečný počet mistrů světa v boxu. Prostřednictvím svého speciálního projektu se společností Nikon Ray odhaluje tajemství boxerské scény Bukomu. I když připravoval akční sportovní příběh, nakonec vytvořil něco mnohem hlubšího.

RAY DEMSKI: PŘÍBĚH FOTOGRAFIE

Otázka: Proč jste si pro svůj speciální projekt vybral Ghanu a konkrétně Bukom?

Dospívání jsem strávil cestováním po světě s rodinou na plachetnici a vždy když jsme zakotvili, vyhledal jsem s bratry místního mistra nebo klub bojových umění a trénoval jsem. V mnoha ohledech to pro mě byl klíč otevírající dveře do místní komunity, velmi přirozený způsob, jak navázat vztah s místními lidmi.

Protože jsem v dospívání boxoval a zápasil po celém světě, mnohokrát jsem slyšel o pozoruhodném počtu mistrů světa v boxu pocházejících z Accry, hlavního města Ghany. Přesto se mi zdálo, že je toto místo opředeno velkým tajemstvím.

Během mé kariéry fotografa jsem fotografoval mnoho různých sportů, ale nikdy jsem si vlastně nenašel čas zaměřit se na box. Toužil jsem prozkoumat Bukom, abych zjistil, co je pravdy na příbězích z mého mládí. Chtěl jsem se dostat pod kůži této kultuře a potkat děti a legendy, které tam trénují, abych konečně pochopil, proč toto místo produkuje tak skvělé sportovce. Takže když jsem dostal příležitost realizovat svůj vysněný projekt v rámci mé role evropského ambasadora značky Nikon, vybral jsem si přirozeně tento.

Otázka: Co vás tak fascinovalo na boxerech z Bukomu?

Život v této čtvrti je těžký a její obyvatelé mají dlouhou tradici zápasení. Co mě však opravdu fascinovalo byla role, jakou hrají boxerské tělocvičny v budování silné soudržnosti v komunitě. Bylo to opravdu působivé.

Na tak malém místě je tolik boxerských tělocvičen – slyšel jsem o více než třiceti. Tím, že jsme navštívili sedm nejvýznamnějších, jsme poznali jen zlomek z nich. Box je velmi významnou součástí každodenního života. Každý má svého oblíbeného místního šampiona, sleduje jeho zápasy a navštěvuje ho při tréninku. Je to ohromná inspirace. Když se v Bukomu stanete v boxu šampionem, jste nejrespektovanější osobností ve městě.

Otázka: Jak vypadá prostředí, jako je Bukom, a jak jste postupoval, když jste se je snažil zachytit fotoaparátem?

Ghana je blízko rovníku, takže tam je přirozeně velmi horko a je tam vysoká vlhkost. Je to však snesitelné. Bukom je přeplněná městská čtvrť, ve které nikdy není klid – za každým rohem se vždy něco děje. Součástí života v Bukom je, že se neustále potíte a ocitáte na místech bez vody v kohoutcích, s otevřenou kanalizací a slaným mořským vánkem (okořeněným pachem uzených ryb).

Byl jsem překvapen neuvěřitelným přirozeným osvětlením. Před cestou jsem se podíval na předpovědi počasí a věděl jsem, že nás čeká příjemná kombinace mraků a slunce, avšak bylo to lepší, než jsem si dokázal představit. Slunce prosvítalo přes mraky a mlhu a vytvářelo neuvěřitelné difuzní, přitom však směrové „obepínající“ osvětlení.

Některé tělocvičny neměly střechu, takže odkrytá obloha s mraky tvořila úžasné pozadí. Nejvýraznějším faktorem však pro mě byli lidé. To, co začalo jako projekt sportovní fotografie, se rychle stalo něčím mnohem hlubším – dílem o komunitě a lidech. Na rozdíl od mé typické akční práce, při níž visím úplně sám vysoko na útesu, jsem každý den potkával bezpočet nových lidí s nejrůznějšími osudy. Během těch dvou týdnů boxeři a trenéři mně a mému asistentovi Jakobovi skromně a velkoryse dovolili, abychom se stali součástí jejich světa.

Otázka: Na kolik boxerů jste se zaměřili?

Na začátku bylo v plánu zaměřit se na tři nebo čtyři jednotlivce, avšak brzy po příletu jsem si uvědomil, že tento počet bude mnohem vyšší. Nakonec jsem vyfotografoval více než 40 sportovců a trenérů.

Během mé návštěvy se dva z nejpopulárnějších boxerů Bukom Banku (Braimah Kamoko) a Bastie Samir připravovali na zápas v boxerské aréně Bukom. Spojil jsem se s oběma – Bukom Banku je v komunitě opravdovou osobností s charismatem rockové hvězdy, zatímco Bastie Samir je soustředěnější sportovec. Součástí jeho jedinečného tréninkového režimu pod vedením trenéra národního týmu Oforiho Asareho byl nácvik boje se čtyřmi boxery najednou – skutečná pěstní palba.

Pozoruhodné bylo, že každý sportovec má okruh fanoušků, kteří ho během tréninku povzbuzují zpěvem a křikem. Bylo neuvěřitelné vidět tuto energii a podporu od lidí.

Otázka: Jak boxeři z Bukomu reagovali na vaši přítomnost a fotografování?

Vždy se snažím mít respekt k nové situaci. Mnoho lidí v ulicích Bukomu se nechtělo fotografovat nebo chtěli za pózování peníze. Poradil jsem se s místními, abych věděl, jak se chovat ohleduplně.

Většina sportovců chce opustit Ghanu a proniknout na světovou scénu, takže pokud je mohu zviditelnit, je to skvělé. Začal jsem tím, že jsem požádal hlavní trenéry v každé tělocvičně, aby svým sportovcům vysvětlili mou roli a poslání. S prací mi pomáhal také tým organizace Bukom Boxing News, jejíž kameraman Nii Nortei nás doprovázel, a sportovní novinář Sammy Heywood Okine. Tito lidé jsou dokonalými znalci místních poměrů. V této velmi drsné oblasti jsme se vždy cítili bezpečně.

Pomohla také skutečnost, že jsem kdysi sám boxoval, takže rozumím tomuto sportu a také jazyku a rytmům, které se s ním pojí. Pomohlo mi to dostat se co nejblíže k akci, aniž bych rušil sportovce (a aniž bych sám schytal úder do obličeje).

Otázka: Vaše snímky mají určitou náladu. Použil jste na to nějaký konkrétní kreativní postup?

Není to poprvé, co někdo vypráví příběh boxerů z Bukomu. Já jsem však chtěl ukázat boxery po svém, abych je povýšil na hrdiny, které v nich vidí místní komunita. Je to zřejmě umělejší přístup, avšak výsledné snímky současně zachycují romantický a emocionální pohled na sportovce, který vnímám jako velmi skutečný.

Není rozdíl mezi tím, jak jsem fotografoval tyto boxery a jiné sportovce či mistry světa, které jsem měl to štěstí během své kariéry fotografovat. Často používám k osvětlení blesk v softboxu, který nosí můj asistent, abychom se mohli přesouvat se sportovci, a přitom je nerušili při tréninku. Pomohlo mi to přiblížit se skutečné akci a současně mít pod kontrolou osvětlení. Při prohlížení fotografií tak můžete prožívat každý úder a vidíte každou krůpěj potu odlétávající při nárazu od těla. A o tom akční fotografie je.

Otázka: Jak se na takový projekt připravujete?

Měl jsem neurčitou představu, kam chci v Bukomu jít, ale protože načasování projektu bylo docela krátké – pouze 13 dní na místě – bylo plánování a příprava nutností.

Měl jsem tři až čtyři měsíce na studium. Za tuto dobu jsem kontaktoval místní zpravodajskou společnost v srdci boxerské scény – Bukom Boxing News – a také místního sportovního novináře Sammyho Heywooda Okineho. Dostalo se mi od nich velké podpory – představili mě v komunitě a doporučili mi zajímavé tělocvičny a boxery k fotografování.

Spolupráce s prostředníkem z Accry byla klíčová při získávání novinářských povolení požadovaných pro fotografování a při celním odbavení velkého množství vybavení, které jsme na fotografování přivezli.

S takovou úrovní přípravy jsem se svým týmem opravdu mohl přistát na místě a maximálně využít svůj čas v Accře.

Otázka: Jakým problémům jste čelil?

Měli jsme nabitý produkční program, takže jeho zorganizování v omezeném čase a s tolika lidmi, které jsem toužil fotografovat a se kterými jsem chtěl udělat rozhovor, bylo náročné zejména s ohledem na to, že jsem vedle statických snímků produkoval i film. Rychle jsem se však naučil, že na místě jako Accra musíte jít s davem. Musíte mít na paměti cíl, ale nechat událostem volný spád, vlastně jako při plavbě na plachetnici. Záleží jen na tom, abyste byli připraveni a čekali s fotoaparátem, až zachytíte ty kouzelné chvíle ve správném okamžiku.

Další výzvou (jako obvykle) bylo rozhodnout se, kdy fotografovat a kdy filmovat. Protože hlavním cílem byly fotografie, obvykle jsem jimi začal. Avšak kvůli akcí nabitému tématu a místu s takovým charakterem jsem pokaždé chtěl dělat obojí najednou. Naštěstí jsem měl Jakoba Schweighofera jako asistenta a druhého kameramana, takže zvládali obojí společně.

Otázka: Jaký okamžik při fotografování speciálního projektu Nikon se vám nejvíce líbil?

Poznal jsem spoustu skvělých lidí a zajímavé příběhy. Je vždy obtížné vybrat konkrétní okamžik. Avšak v poslední den jsme se po cestě na letiště rozhodli ještě jednou zastavit v boxerské nadaci Charles Quartey Boxing Foundation. Tato tělocvična bez střechy je kromě tréninkového prostoru i domovem několika místních dětí.

I když byla jednou z nejdrsnějších tělocvičen, které jsme navštívili, patřila k nejotevřenějším. Hlavní trenér Charles Quartey patří mezi nejinspirativnější osobnosti, které jsem kdy potkal. Jako mladý boxoval a do tělocvičny investoval mnoho prostředků vydělaných během své sportovní kariéry. Nyní pracuje v pozadí, podporuje tělocvičnu a získává potraviny a vzdělání pro děti, kterých se ujal. Když jsme tam v poslední den naší cesty dorazili, stál uprostřed tělocvičny se svými boxery. Byli mezi nimi malé děti i současní mistři a běhali kolem něj. Tvrdě jejich honil, ale současně měl na tváři široký úsměv. Bylo vidět, že je na svou boxerskou rodinu hrdý.

Při západu slunce nad tělocvičnou bez střechy jsem zachytil tento kouzelný okamžik – jeho úsměv v chumlu mladých boxerských talentů.

Otázka: Jaké faktory ovlivnily volbu vašeho vybavení? Jak jste byl s vybavením na cestu spokojen?

Bylo to poprvé, co jsem použil pro podobný projekt fotoaparát D850. Protože má moje práce komerční stránku a já mám cit pro detail, vždy usiluji o co nejvyšší rozlišení a kvalitu snímků. Model D850 představuje správnou harmonii rozlišení, dynamického rozsahu, praktičnosti, rychlosti a přenositelnosti, to vše v jednom těle. Mimořádně vyhovoval mému stylu fotografování a produkoval špičkovou kvalitu v drsném a rychle se měnícím prostředí fotografování.

Oceňuji také praktické přepínání mezi statickými snímky a videem. Během dvou týdnů jsme hodně filmovali, takže možnost přejít na video s jasně odděleným nastavením byla mimořádně užitečná. Určitě si dovedete představit, že použití zpomaleného videa s frekvencí 120 snímků za sekundu bylo úžasné pro zachycení některých tvrdých úderů!

Co se týče objektivů, pro většinu projektu jsem používal objektiv s pevným ohniskem. Jeden z mých oblíbených objektivů, AF-S NIKKOR 24 mm f/1,4G ED, byl skvělý na detaily a širokoúhlé záběry uprostřed akce. Ukázal odhodlání v očích sportovců, a přitom zachytil každičký detail.

Mým novým favoritem je AF-S NIKKOR 105 mm f/1,4E ED. Z pohledu kvality nemá konkurenta a při fotografování některých detailnějších portrétů nabízí neuvěřitelný efekt bokeh. Často jsem ho používal při natáčení rozhovorů. Moje volba na cesty je jednoznačně AF-S NIKKOR 24–70 mm f/2,8G ED. Má velkou světelnost, je flexibilní a navzdory rychlému tempu fotografování mě nikdy nezklamal.

Otázka: Jaké poselství chcete tímto projektem přinést?

Do Ghany jsem přijel s cílem zachytit příběh sportovní akce a odcházím s něčím mnohem hlubším – příběhem malé boxerské komunity, která vyprodukovala a nadále bude produkovat sportovce, kteří patří mezi nejlepší vůbec. Doufám jen, že tento projekt nějakým způsobem pomůže této oblasti a komunitě. Přivítali mě ve svém světě a dovolili mi sledovat jejich práci ze zcela nové perspektivy. Doufám, že výsledné snímky pomohou zaslouženě zviditelnit tyto neuvěřitelné sportovce.

Otázka: Jakou radu byste dal fotografům, kteří by chtěli vytvořit podobný projekt?

Miluji svou akční a dobrodružnou práci. Je však důležité najít si čas na osobní projekt, který vás vrátí ke kořenům. Box a bojová umění byly velkou součástí mé výchovy. Na dlouhou dobu jsem je však pověsil na hřebík. Bylo velmi neobyčejné fotografovat komunitu, kterou definuje její vášeň pro box. Postavila přede mne výzvy, které jsem nemohl předvídat, a v mnoha ohledech mi připomněla, proč jsem rád fotografem.

Pokud se chcete pustit do podobného projektu, nezapomeňte, že soukromá práce je stejně důležitá, a možná ještě důležitější, než komerční práce. Musíte si najít čas na věci, které pocházejí z vás, a vrátit se se snímky, které vás opravdu oslovují a které se doufám stanou cennou součástí vašeho portfolia.

Otázka: Co pro vás znamená být evropským ambasadorem značky Nikon a pracovat na projektech jako tento?

Jsem společnosti Nikon velice zavázán. Možnost uskutečnit osobní projekt s takovou podporou je úžasná. Myslím, že taková podpora fotografů vyjadřuje hodnoty společnosti Nikon. Protože vyžaduji kvalitu a odolnost, předurčily mou kariéru fotoaparáty a objektivy Nikon. Bez nich bych tento projekt nemohl uskutečnit.