Kirill Umrikhin

Sport a dobrodružství

Zní to jako klišé, ale na takových fotocestách musíte čekat neočekávané. Fotografoval jsem extrémní sporty, krajinu s neuvěřitelnou strukturou, portréty vesničanů a vzácnou přírodu. Musel jsem předvídat, jaké vybavení budu pro všechny případy potřebovat, abych se mohl přizpůsobit a zachycovat prchavé kouzelné okamžiky.

O speciálním projektu

Kirill Umrikhin cestuje na vzdálené Komandorské ostrovy a odhaluje ztracený svět sopečné krajiny, divoké přírody a obrovského oceánu.




Otázka: Proč jste si jako místo pro svůj speciální projekt vybral Komandorské ostrovy?

Celý život toužím po dobrodružství, takže když se objevila příležitost uskutečnit projekt snů, věděl jsem, že se chci vydat někam do neznáma, na místo, o kterém ví hodně málo lidí a téměř nikdo ho nenavštívil. Udělal jsem to jednoduše – otevřel jsem Mapy Google a podle družicových snímků zkoumal oblasti, o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Všiml jsem si skupiny řídce obydlených ostrovů bez stromů v Beringově moři, asi 160 kilometrů na východ od Kamčatky na ruském Dálném východě – ztracený svět čekající na své objevení.

Na tomto místě mne zaujaly tři věci. První byla historie – ostrovy objevil kapitán Vitus Bering, jehož loď na neobydleném Beringově ostrově ztroskotala roku 1741. V roce 1825 přestěhovala Rusko-americká společnost na ostrov Aleuty, aby podpořila obchod s lachtany. V současnosti na ostrově žijí dvě třetiny Rusů a třetina Aleutů. Aleutským jazykem mednyj již mluví pouze dva lidé. Druhou je příroda. Tyto klidné ostrovy jsou domovem mnoha vzácných druhů zvířat, k nimž patří asi 350 000 lachtanů – pětina celosvětové populace. A nakonec to byla šance pro akční sporty. Zatím tu nikdo nesurfoval ani nejezdil na kiteboardu, takže jsem měl příležitost fotografovat a obdivovat přírodu zcela nově a pořídit snímky, které ještě nikdo nemá.

Otázka: Jak náročné bylo tuto cestu naplánovat?

Nalezení neprobádaného vzdáleného místa je skvělé, ale znamená to také, že je k dispozici velmi málo informací. Plánování tedy bylo docela náročné. Předem jsem se spojil s místními cestovními průvodci a Komandorskou přírodní rezervací a snažil jsem se získat co nejvíce informací, ale všichni říkali, že realizovat můj záměr bude těžké. Někdo by se vzdal, ale moje touha navštívit toto místo rostla! Z Komandorských ostrovů existuje málo snímků, takže jsme o krajině a charakteru moře pro plánovanou plavbu jachtou nevěděli skoro nic. V mnoha věcech jsme jeli naslepo, ale nenechali jsme se odradit od expedice, která nám měla dát mnoho nových informací o lidech, přírodě i krajině tohoto ostrova.

Potřeboval jsem sehnat loď, a kontaktoval jsem jednoho kapitána z Kamčatky, který už na ostrovech čtyřikrát byl. Při jedné z těchto extrémních cest poškodilo extrémní počasí kotvu a poničilo loď. Přesto měl zájem se vrátit a pokračovat ve zkoumání. Posádka čítala sedm lidí – s plným nadšením pro výpravu (a se stejnou mírou obav).

Otázka: Jakým těžkostem jste během cesty čelili?

Na Komandorských ostrovech svítí slunce jenom 10 dní v roce a často je bičují obrovské bouře. Počasí je velmi temperamentní. V jedné chvíli si užíváte slunce a než se ohlédnete, hustě prší. Když jsme přijeli, nevěděli jsme, co můžeme čekat. Měli jsme ale neuvěřitelné štěstí a místní říkali, že to bylo nejlepší léto, které kdy zažili.

Počasí jsme tedy měli téměř na své straně, ale překvapily nás jiné, méně očekávané zádrhele. Životní podmínky byly tvrdé – na lodi bylo extrémně chladno a většina z nás si prožila mořskou nemoc. Dalším problémem bylo přiblížení se k fascinujícím zvířatům na ostrově. Fotografování z lodi je obtížné, protože se musíte starat o to, abyste si nepoškodili vybavení, a současně držet fotoaparát co nejklidněji. Jste také vydáni na pospas fotografovanému živočichovi – pohled lachtana vaším směrem ani průlet ptáka nenaplánujete. Trvalo to dlouho, a vyžadovalo trpělivost a odolnost, ale z pořízených snímků mám obrovskou radost.

Otázka: Jaký byl váš nejoblíbenější moment z této cesty?

Nejspíš setkání s velrybami. Ve vodě pod námi jich plavalo asi 20 a byl to skvělý okamžik. Chvilku jsem je sledoval Nikonem D850 a doufal, že je zachytím při výskoku z vody, ale zůstaly pod hladinou. Na rozdíl od lidí se s velrybou nedomluvíte na tom, aby poskočila, tak musíte pracovat s tím, co máte.

Dalším fantastickým zážitkem bylo fotografování lachtanů, když jsem s Nikonem D850 v podvodním pouzdru skočil do vody za nimi. Bylo jich kolem mě na stovky – trošku strašidelné, ale úžasné chvíle!

Otázka: Co jste se během tohoto projektu naučil?

Zní to jako klišé, ale na takových fotocestách musíte čekat neočekávané. Měli jsme k dispozici omezenou dobu pobytu na ostrovech a počasí může nadělat problémy. Například plavba tam trvala tři dny místo plánovaného jednoho. Ale viděli jsme při ní ty velryby, a to zcela změnilo celý zážitek z ní! Přestože jsem se při cestě původně chtěl zaměřit na extrémní sporty a surfing, stalo se z ní mnohem více – pohled na ztracený svět, kde jsou doma neuvěřitelní lidé a zvířata. Fotografování lidí a divoké přírody mi otevřelo oči směrem k takové stránce fotografie, kterou jsem nikdy předtím nezažil. Chci se vrátit a fotografovat velryby a kosatky, které žijí u těchto ostrovů.

Otázka: Jaké vybavení jste při cestě používal?

Fotoaparáty Nikon D5Nikon D850 a nový Z 7 mirrorless. Měl jsem tedy těla pro všechny druhy snímků, pro všechny příležitosti. Asi nepřekvapí, že osvědčená D5 dokonale fungovala při extrémním fotografování kiteboardingu – tento fotoaparát podle mne není možné rozbít. A díky 153 zaostřovacím polím s 99 snímači křížového typu udrží krok při libovolné rychlosti fotografování.

Kvalita obrazu snímaného na 45,4 milionů pixelů předurčovala Nikon D850 pro fotografování přírody. Při fotografování emocí a detailů zvířat nad hladinou i pod ní jsem používal podvodní pouzdro. Není moc věcí, které by tento fotoaparát nedokázal.

Nakonec jsem měl první příležitost pořádně vyzkoušet nový systém mirrorless Z 7 – a musím říct, že díky ergonomii podobné digitálním jednookým zrcadlovkám se ovládá velmi intuitivně. Je lehký, tichý, a kvalita snímků je působivá v malých detailech i při širších záběrech. Možná nastavení citlivosti ISO jsou stejně dobrá jako u Nikonu D850, a to jsem si myslel, že není možné! 

Vzal jsem si řadu různých objektivů: od rybího oka (AF Fisheye-Nikkor 16 mm f/2,8DAF-S FISHEYE NIKKOR 8–15 mm f/3,5–4,5E ED), přes zoomy (AF-S NIKKOR 24–70 mm f/2,8G EDAF-S NIKKOR 70–200 mm f/2,8E FL ED VR) a objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností (AF-S NIKKOR 35 mm f/1,4G) až po nový NIKKOR Z 24–70 mm f/4 S, který byl prostě úžasný. Základním objektivem je pro mne vždy AF-S NIKKOR 400 mm f/2,8E FL ED VR – nikdy mne nezklamal.

Otázka: Co byste poradil jiným fotografům, kteří by chtěli realizovat podobný projekt?

Klíčem k úspěchu je pořádné plánování, načasování a výbava. Připravovali jsme se v co největší míře předem a přemýšleli jsme nad tím, jaké fotoaparáty a objektivy by byly vhodné pro různorodé povětrnostní podmínky. Důležitá je také flexibilita – můžete mít představu, jak mají věci probíhat, ale při práci v tak vzdálené části světa si diktuje podmínky příroda – jste na jejím hřišti, tak se musíte řídit jejími podmínkami.

Otázka: Co pro vás znamená, že můžete dělat takový projekt s Nikonem?

Pro mne to byla cesta snů, a cítím se poctěn tím, že jsem takovou příležitost dostal, a to od značky, která mne doprovázela po celou kariéru. Dostal jsem se na i za hranice svých možností – jako fotograf, cestovatel, vedoucí projektu a dokonce i jako sportovec. A musím pochválit celý tým, díky němuž vše proběhlo ještě lépe než jsem doufal. Vše dopadlo skvěle díky tvrdosti, odhodlání a zkušenostem těchto lidí.



Poznejte ostatní ambasadory značky Nikon