Andrea Bruce

Fotožurnalistika

Kanalizace a vykonávání potřeby venku jsou pochopitelně citlivá témata. Většina lidí o nich nechce mluvit, natož někomu dovolit, aby je dokumentoval. A proto je tento problém tak velký. Nikdo o něm nemluví.

Příběhy

Nepříjemné slovo: Kanalizace

Nedostatečná kanalizace vede v našem přelidněném světě ke kontaminaci vody a potravin, což je jedna z nejsmrtelnějších hrozeb pro lidi. Slova jako vykonávání potřeby venku (které vystavuje ženy a dívky riziku znásilnění) a fekálie jsou však nepříjemná, a kanalizace se tak stává problémem, za které politici málokdy bojují. Indie následuje Vietnam a pokouší se to změnit, aby zlepšila zdraví svých pracujících a dětí.




Otázka: Co vás inspirovalo k účasti na tomto projektu?

Z National Geographic mne oslovili s tématem vyprazdňování ve volné přírodě, což pro mne byl zpočátku trochu šok. Hned jsem začala přemýšlet o tom, jak téma pojmout relativně méně názorně – s krásou, respektem i čistotou. Mám ráda výzvy, a tak jsem tuto zakázku přijala. 

Otázka: Jak jste si vybírala navštívené země a jak jste se na fotografování připravovala?

Hodně jsem zkoumala situaci s kanalizací na celém světě, a volala si s výzkumníky i vědci. Zmenšila jsem seznam na šest zemí, ale v rozpočtu jsme měli peníze jen na tři. Vybrali jsme si Indii, protože má při obrovském počtu obyvatel jeden z největších problémů a protože zlepšování kanalizace je jedním z hlavních cílů indické vlády. Důvodem pro Haiti byly relativně nedávné přírodní katastrofy, které jen zhoršily již existující problémy s kanalizací v zemi. A Vietnam na tomto poli zažil úspěch. Před deseti lety zahájili velké tažení proti vyprazdňování ve volné přírodě a dosáhli velkého zlepšení zdraví svých občanů. 

Otázka: Věděla jste už před odjezdem, jakým společenským problémem je potřeba hygienických zařízení pro ženy? 

Ano. Strávila jsem spoustu času v Indii a viděla tam skupiny žen odcházejících za úsvitu nebo při západu slunce na toaletu do polí nebo na koleje. Věděla jsem, že jdou ve skupině kvůli bezpečnosti – a tehdy docházelo k mnoha znásilněním. Nevěděla jsem, že problémy s vyprazdňováním ve volné přírodě má tolik zemí světa.

Otázka: Co vás při fotografování nejvíce překvapilo?

Při cestách do těchto i jiných zemí snadno poznáte, jak velký problém to na světě představuje. Rostoucí počet obyvatel světa – se kterým vlády nedokážou držet krok – vede k tomu, že se to stává největším problémem. Bez pořádné kanalizace je těžké najít čistou vodu. A tyto problémy dopadají nejtvrději na ty nejchudší. Je velmi smutné vidět, kolik komunit žije prakticky na hromadách fekálií. Řešení této kontaminace se stalo součástí jejich každodenního života. 

Otázka: Jela jste do Vietnamu, Indie a na Haiti. Jak dlouho jste byla na cestách a co bylo na přípravě dokumentu nejnáročnější?

Celkem jsem cestovala asi dva měsíce. Nejnáročnější byl přístup a ohrožení. Kanalizace a vykonávání potřeby venku jsou pochopitelně citlivá témata. Většina lidí o nich nechce mluvit, natož někomu dovolit, aby je dokumentoval. A proto je tento problém tak velký. Nikdo o něm nemluví. Ale na Haiti jsem dokumentovala epidemii cholery těsně po hurikánu Matthew. Byly tam nebezpečné záplavy a nemoc byla všude. Museli jsme být velmi opatrní.

Otázka: Jak jste vybírala místa a lidi? Bylo těžké získat důvěru komunit?

V Indii jsem se vracela do některých komunit, kde jsem pracovala už dřív a věděla jsem, že se tam lidé chodí vyprazdňovat do přírody. Důležitá je důvěra. Tyto komunity mne znaly. Zaměřili jsme se na tři oblasti, kde se vláda a další instituce velmi snažily problém napravit. 

Otázka: Jak vám tento příběh utkvěl v mysli?

Přestože to mezi ostatními snímky může vypadat jako nejméně šokující, pro mne byli nejsilnějším zážitkem Indové procházející kolem železničních kolejí a hledající vhodné místo pro vykonání potřeby. Jejich každodenní rituál může být velmi náročný pro pocit, jak lidé vnímají sebe sama, i pro jejich zdraví. Pro ně je každý den náročnou bitvou i cesta na toaletu. Je to základní lidská potřeba. 

Otázka: Jaký fotoaparát a objektivy si berete na cesty?

Měla jsem s sebou Nikon D850 a D800, protože jsou relativně malé, lehké a odolné. Na krajinu a snímky vystihující pocit z místa jsem používala objektiv se zoomem AF Zoom-Nikkor 80–200 mm f/2,8D ED. Většinou jsem ale fotografovala objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností: AF-S NIKKOR 35 mm f/1,8G, AF-S NIKKOR 58 mm f/1,4GAF-S NIKKOR 28 mm f/1,8G.

Otázka: Co by si měli lidé z tohoto příběhu hlavně odnést?

I když žijete v oblasti, která nemá problémy s kanalizací, je svět menší, než si myslíme. Nakonec všechno ovlivňuje všechny lidi. Lidé musí věnovat pozornost věcem, jako jsou problémy s kanalizací, a hledat dostupné způsoby jejich řešení. 


Poznejte ostatní ambasadory značky Nikon