Kadir vycestoval do šesti velkých měst včetně Jakarty, Tokia a São Paula a zdokumentoval, jakým způsobem je v těchto zemích řešena otázka likvidace odpadu. Otázky související s životním prostředím byly Kadirovi blízké již řadu let. Společnost Nikon je pyšná na to, že podporuje Kadirův nepřetržitý výzkum tohoto důležitého tématu.

Otázka: Co vás inspirovalo zaměřit se ve svém Speciálním projektu společnosti Nikon na celosvětový problém s odpadem?

Při práci na mém předchozím projektu, který se zabýval dopady klimatických změn a zejména vzestupem hladiny oceánů, ve mně vyvolalo velké obavy množství odpadu, které jsem viděl na malých ostrovech a plážích. Rozhodl jsem se jednat. 

V současnosti se naše chápání celosvětového problému s odpadem omezuje na vložení odpadu do pytlů a odpadkových košů. Nikdy nepřemýšlíme o jeho další cestě a množství práce a úsilí věnovaného jeho likvidaci. Chtěl jsem sledovat, co se stane s naším odpadem, vystopovat, jak se s ním zachází, pokud se s ním vůbec nějak zachází.

Otázka: Proč se lidé po celém světě tak málo zajímají o odpad?

Nemáme ve zvyku ptát se, co se stane s odpadem, který projde našima rukama. Téměř vše, co vyhodíme, se dá znovu použít nebo recyklovat, a pokud se podíváte na čistý objem produkovaného odpadu, zejména v západních společnostech, tak je hrozivý.

V některých městech, které jsem navštívil, nezbývá na manipulaci s tímto odpadem už žádné místo. Ve městech, jako je New York, jsou skládky odpadu plné a odpad se musí exportovat. Tento problém mají i v Jakartě, která již doslova nemá místo na zvládnutí odpadu, který vyprodukuje, a přesto se odpad nadále vozí na největší skládku odpadu na světě. Naproti tomu v Tokiu, největším městě světa, recyklují v podstatě všechno. Z toho se můžeme přiučit.

Otázka: Proč jste si vybral právě tyto země?

Důležitým prvkem tohoto projektu bylo zachytit globální pohled na problém s odpadem. Takže Jakarta a Tokio v Asii, São Paulo a New York v Americe, Lagos v Africe a Amsterdam v Evropě.

Je fascinující a užitečné vidět, jak se situace liší mezi jednotlivými zeměmi a světadíly. Můžeme si tak vytvořit celkový obrázek. Například New York produkuje nejvíce odpadu ze všech míst na světě – dvakrát více než město na druhém místě v množství odpadu, Mexiko. Přesto se nijak nezabývá svou vlastní spotřebou. Výsledkem je export odpadu ke zpracování jinam. Na druhou stranu Japonsko je mimořádně úspěšné v opětovném využívání svých velmi omezených surovinových zdrojů a v mnoha ohledech ukazuje příklad ostatním městům, jak správně zacházet s odpadem.

Volba takových extrémů byla jediným způsobem, jak najít rovnováhu mezi identifikováním problému a pokusem představit jeho řešení tak, aby se lidé opravdu zamysleli nad odpadem.

Otázka: Co byly hlavní překážky na vaší cestě?

Přístup – často jsem musel spolupracovat s firmami a přesvědčit je, aby mi poskytly přístup k odpadu a ukázaly, jak se zpracovává. Problém nastal zejména tehdy, když příslušná firma s odpadem nezacházela řádně. Z tohoto hlediska byl problémový New York, protože zpracování odpadu je tam celé zprivatizováno a podílí se na něm mnoho různých organizací, od kterých potřebujete získat přístup. Naštěstí jsem měl v každém městě dobrého místního prostředníka – producenta, který mi s tím pomohl.

Další překážkou bylo najít ideální rovnováhu vizuálně. Odpad je odpad a ve většině případů vypadá stejně bez ohledu na to, kde se nachází. Takže jak mám sdělit poselství mého projektu a současně zajistit, aby byly všechny snímky zajímavé a různorodé? Vyžadovalo to hodně rozmýšlení. Jsem přesvědčen, že se mi to podařilo díky různým osobnostem v každém městě a jeho lidem.

Otázka: Jak si děláte průzkum pro projekty, jako je tento?

Než se pustím do projektu, přinutím se zapsat si jeho smysl, co chci říci, poselství a výstupy. Kromě toho jsem musel v tomto projektu pečlivě zvážit, které města navštívím a jak budu v jejich okolí cestovat. Průzkum trval nejméně šest měsíců předtím, než jsem začal fotografovat. Musel jsem si také opatřit místního prostředníka v každém městě, který mi pomohl bezpečně a s důvěrou cestovat.

Otázka: Jaké faktory ovlivnily váš výběr vybavení?

Spolehlivost – vybavení Nikon mě nikdy nezradilo. Podmínky byly docela drsné, zejména v místech s intenzivní vlhkostí, jako je Jakarta, jsem potřeboval, aby těla fotoaparátů a objektivy obstály.

Musel jsem také působit diskrétně. Nenosím s sebou mnoho vybavení – obvykle dvě těla a tři objektivy. Pomohlo mi to splynout s prostředím, nemusel jsem například chodit po skládce odpadu v Lagosu a nosit hromadu profesionálně vypadajícího vybavení.

Upřednostňuji fotoaparát D810, má fantastické funkce videa a rozlišení 36 megapixelů také znamená bezkonkurenční kvalitu snímků. Model Df je také užitečný s přihlédnutím k jeho nízké hmotnosti a skvělé přenosnosti. Pokud jde o objektivy, pracoval jsem s AF-S Zoom-Nikkor 17–35 mm f/2,8D IF-ED, AF-S NIKKOR 35 mm f/1,4G a AF Nikkor 50 mm f/1,8D.

Otázka: Který okamžik cesty vám nejvíce utkvěl v paměti?

Bylo to v Lagosu. Kromě skutečnosti, že se mi město líbilo, mě překvapilo, že skládka odpadu byla relativně dobře organizovaná. Bez komunit na skládce odpadu, které separují různé materiály, by se toto poněkud apokalyptické město už dávno utopilo ve svém vlastním odpadu.

Myslím, že mnoho z nás čte o problémech s odpadem po celém světě, avšak až při pohledu na ty správné snímky získáte skutečnou představu o rozsahu problému.

Otázka: Co byste poradil fotografům?

Mou hlavní radou je zachovat si zvědavost – pokud ji ztratíte, budete mít problém nadále tvořit svěží a zajímavá díla.

Myslím také, že je životně důležité mít nadšení pro cestování a vědět, s čím potřebujete pomoci. Měl jsem štěstí, že jsem mohl navštívit některá z nejzajímavějších měst světa, avšak nebylo by to možné, pokud by mi přitom nepomohli správní místní lidé. Podle mého názoru je to stejně důležité jako správné vybavení.

Otázka: Co pro vás znamená být ambasadorem značky Nikon a pracovat na projektech jako tento?

Možnost podělit se o své znalosti a nadšení pro fotografování s mladšími generacemi je skutečnou poctou – a mít k tomu pomoc a podporu společnosti Nikon je výsada. Vybavení této značky mě provázelo na každém kroku mé kariéry.

Doufám, že tímto projektem zvýším povědomí o problému s odpadem a o tom, jak se s ním zachází, a že motivuji lidi, aby se do hloubky zamysleli a pečlivě uvážili, jak se budou zbavovat svých odpadků. Musíme si uvědomit širší dopad našeho jednání na budoucnost naší planety.