Věk a očekávání
Věk vašich objektů určuje, co od nich můžete požadovat. „Když pracuji s malými dětmi – od nemluvňat po batolata – je součástí mé práce ovládnutí jejich emocí“, říká Tamara. „Když se chystám fotografovat, vím, že nemají zájem být fotografovány, a tak je musím zaujmout. Takto alespoň na milisekundy získám potřebný výraz“. Zaujetí může znamenat hraní si s dítětem po určitou dobu nebo během celého fotografického sezení, aby dítě vydrželo na Tamarou zvoleném místě. Nebo to může znamenat volbu místa a opatrné – „inspirujícím a nerušícím způsobem“ – přemístění dítěte na toto místo. „Vždy přemýšlím o tom, jak je umístím, abych stále jen nefotografovala jejich hlavy zezadu. Na základě věku snižuji svá očekávání ohledně možností vzájemné komunikace a snažím se rychle využít těch několik okamžiků, které budu mít k dispozici“.
U dětí ve věku od čtyř do devíti let očekává Tamara mnoho exhibicí a předvádění se před fotoaparátem. „Tyto děti se rády předvádějí – dívej se, jak dělám tohle, dívej se, jak dělám támhle to – takže si musím být jistá, že rovněž toto vyfotografuji pro získání autentičtějších snímků“.
Když fotografovaný objekt dosáhne devíti až dvanácti nebo třinácti let, fotografuje Tamara děti, které začínají být nesmělé a stydlivé z toho, jak vypadají a jak budou působit. „Myslí si, vypadám dobře, pěkně, módně, a bude to vypadat dobře na Instagramu? Takže jedním z mých úkolů je dosáhnout toho, aby si děti byly jisté samy sebou a cítily se dobře, a provádím další kroky pro získání jejich atraktivního vzhledu na snímcích, protože to pro ně nyní víc znamená. A jak jim ukazuji, že je fotografuji atraktivním způsobem – protože je stavím do příznivých póz a dobře nasvítím – získávám více jejich skutečného zájmu“.
U teenagerů je přístupem Tamary smířit se s pravdou: „Ať to řeknou nebo ne, vím, že tady nechtějí být a nechat se fotografovat“. Říká jím, že je na jejich straně, stanovuje odpočet – „zabere to pár hodin“ – a hledá a zachycuje mikrovýrazy. „Trvá to pouze sekundu, získat jejich smích nebo intenzivní vzhled než si vzpomenou, že na mě nemají reagovat“. Mluví s nimi, ale vyvaruje se očividného – „Co studuješ ve škole?“, protože to nefunguje. „Na tento dotaz mají předem jasné reakce a výrazy“, říká. Takže na to jde netradičně, například dotazy na jejich postoj k současným návrhům zákonů v kongresu. Měřítkem jejího úspěchu s teenagery je, kolikrát slyší v nějaké verzi reakci „Nevěděl(a) jsem, že to bude vypadat takhle!“, když její objekty vidí snímky na monitoru fotoaparátu.
Ve skutečnosti, říká Tamara, „Když vidíte video, které mě zachycuje při fotografování dětí, vypadá to, jako když nic nezískávám, ale pro dosažení potřebného výrazu mi stačí pouze 1/200 nebo 1/1 000 sekundy. Jdu fotografovat uvolněná, s vědomím, že mi stačí pouze zlomek sekundy tu a tam, a pokud jich zachytím osm až deset, stačí to“.