Nikon Imaging | Česká republika | Europe

5 jednoduchých rad pro správnou kompozici snímků

Možná jste si toho nevšimli, ale pokaždé když dáváte fotoaparát k oku, činíte rozhodnutí o kompozici snímku. Jednoduše řečeno, kompozice je způsob umístění fotografovaného objektu do snímku. O kompozici bylo napsáno mnoho knih. A přestože žádní dva lidé pravděpodobně nezvolí zcela stejnou kompozici u stejné scény, existuje několik obecných pravidel, která vám pomohou dosáhnout zajímavějších a poutavějších snímků.

Pravidlo třetin

Pravidlo třetin je pomůcka, která vám umožní nejúčinněji zobrazit fotografovaný objekt.

Když se díváte do hledáčku nebo na monitor LCD fotoaparátu, pomůže vám představit si mřížku z vodorovných a svislých linií prolnutou do pozorovaného obrazu. Segmenty mřížky rozdělí obraz na devět obdélníků, které jsou vytvořeny prolnutím dvou vodorovných a dvou svislých linií do pozorovaného obrazu.

Některé fotoaparáty Nikon obsahují položku menu, která umožňuje zapnout zobrazení mřížky v hledáčku (nebo na monitoru). Tyto mřížky slouží jako vodítko při tvorbě kompozice snímků a nezobrazí se na výsledném snímku.

Všimněte si, kde se čtyři zobrazené linie protínají. Pravidlo třetin naznačuje, že tyto průsečíky jsou nejvhodnějšími místy pro umístění nejdůležitějších prvků kompozice. Takovýto postup obecně vede k energičtějším a zajímavějším snímkům.

Objekt nemusí být umístěn přímo v průsečíku. Pokud se však nachází blízko něho, bude snímek dynamický a bude mít dobrou kompozici. Vyzkoušejte různé jiné kompozice, abyste nalezli takovou, která se vám bude nejvíce líbit.

Stejná mřížka vám pomůže udržet horizont vodorovně a svislé prvky svisle.

© Diane Berkenfeld

D4, AF-S NIKKOR 200–400 mm f/4G ED VR II, 1/1 600 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, časová automatika.

Zde můžete vidět mřížku na snímku dvou rybáků inka: jejich hlavy jsou umístěny do průsečíků linií podle pravidla třetin.

© Diane Berkenfeld

D4, AF-S NIKKOR 200–400 mm f/4G ED VR II, 1/1 600 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, časová automatika.

Tento snímek dvou rybáků inka v zoo je příkladem pravidla třetin.

© Diane Berkenfeld

D4, AF-S NIKKOR 200–400 mm f/4G ED VR II, 1/800 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, časová automatika.

Zde můžete vidět mřížku zobrazující umístění objektu podle pravidla třetin.

© Diane Berkenfeld

D4, AF-S NIKKOR 200–400 mm f/4G ED VR II, 1/800 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, časová automatika.

Tento snímek žirafy sedící v trávě v zoo je dobrým příkladem pravidla třetin vytvářejícího příznivou kompozici.

Umístění horizontu v kompozici

Většina snímků vypadá lépe, pokud je horizont umístěn nad nebo pod střed snímku (ne přímo do jeho středu). Výjimkou může být fotografování odrazu. V tomto případě může působit umístění horizontu doprostřed dobře, protože vytváří stejné prvky v horní i spodní části snímku – scénu nahoře a odraz dole.

© Diane Berkenfeld

D100, AF VR Zoom-NIKKOR 80–400 mm f/4,5–5,6D ED, 1/5 s, f/22, ISO 200, bodové měření expozice, manuální expoziční režim.

Při fotografování krajiny umístěte horizont blíže k horní nebo (jako v tomto případě) spodní části snímku.

© Diane Berkenfeld

D4, AF-S NIKKOR 200–400 mm f/4G ED VR II, 1/800 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, časová automatika.

Za normálních okolností je vhodné umístit linii horizontu blíže k horní nebo spodní části snímku, ne do jeho středu. Pokud však fotografujete objekty a jejich odrazy, je porušení tohoto pravidla v pořádku.

Pohled do snímku

Při fotografování osob a zvířat je nejlepší nechat je dívat se směrem do snímku. Pokud snímek zachycuje akci, ponechte více prostoru na straně snímku, kam akce směřuje. Vypadá to přirozeněji a poskytuje pozorovateli pocit pohybu a příběhu ve snímku. Umístěte objekt tak, aby nejvíce otevřeného prostoru na snímku bylo ve směru pohledu objektu.

© Diane Berkenfeld

D4, AF-S NIKKOR 200–400 mm f/4G ED VR II, 1/640 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, časová automatika.

© Diane Berkenfeld

Na tomto snímku černé labutě plující po vodě je pták umístěn doprostřed a kompozice není příliš zajímavá.

© Diane Berkenfeld

Oříznutím snímku můžete posunout objekt do pravé horní části snímku pro dosažení zajímavější kompozice.

Na výsledném snímku objekt směruje oko pozorovatele snímkem: postupem podle pravidla a umístěním většího prázdného prostoru před objekt. © Diane Berkenfeld

Vodící linie

Při fotografování staveb nebo jiných výrazně přímých objektů vytvořte kompozici snímku tak, aby architektonické prvky vedly oko uživatele snímkem. Tyto „vodící linie“ mohou být hlavními objekty snímku nebo je lze použít pro přivedení oka uživatele do určené oblasti snímku – důležitého ohniska.

Zajímavé kompozice vytvářejí rovněž křivky. Tyto křivky slouží pro vedení očí uživatele různými částmi snímku. Křivky samotné mohou být hlavním objektem nebo (stejně jako vodící linie) mohou sloužit k zvýraznění ohnisek snímku.

© Diane Berkenfeld

D100, AF-S VR Zoom-NIKKOR 24–120 mm f/3,5–5,6G IF-ED, 1/60 s, f/4, ISO 200, integrální měření expozice se zdůrazněným středem, programová automatika.

Tento snímek je příkladem, jak mohou zakřivené linie objektu vést oko uživatele snímkem.

© Diane Berkenfeld

D100, AF-S NIKKOR 24–120 mm f/4G ED VR, 1/90 s, f/5, ISO 320, měření expozice Matrix, programová automatika.

Tento snímek má výrazné vodicí linie, které vedou oko uživatele zprava doleva chodbou.

Vzory a struktury

Objekty s opakujícími se vzory mohou rovněž vést k zajímavým snímkům. Vzory nacházející se v přírodě nebo vytvořené člověkem mohou vést k výrazné kompozici snímků. Pozorujte jednotlivé součásti scény, abyste je nalezli. Například: můžete vidět bednu plnou jablek a nic více, ale při těsné kompozici pouze na ovoce získáte opakující se vzor barev a tvarů. Rovněž hledejte odchylky ve vzorech. Co když jsou všechna jablka v bedně červená, ale někdo dal do bedny jedno žluté jablko? Nyní máte snímek s opakujícím se vzorem, který je přerušen (žluté jablko), což vytváří silné ohnisko snímku.

S výhodou můžete využít rovněž různé struktury. Pomocí zoomu nebo makroobjektivu se dostaňte blíže k objektu. Při fotografování vzorů nebo struktur nepotřebujete zachytit celý objekt. Struktury mohou být měkké, jako je ptačí peří, nebo tvrdé – jako odlupující se malba nebo struktura dřeva.

Koroze a odloupaná barva na tomto rybářském člunu se samy nabízejí ke studiu struktury. Jasné sluneční světlo dopadající na člun ukazuje strukturu několika vrstev odloupané barvy a koroze.

© Diane Berkenfeld

D3X, AF-S DX Micro NIKKOR 85 mm f/3,5G ED VR, 1/200 s, f/7,1, ISO 160, měření expozice Matrix, programová automatika.

Pečlivé pozorování

Většina lidí nemyslí při pohledu na snímky na kompozici, ale všichni poznají, když se jim snímek líbí, přestože nemohou říci přesně proč. Pro zlepšení vašich kompozičních schopností věnujte nějaký čas pozorování snímků pořízených osobami, jejichž práci oceňujete. Dávejte pozor, jak umisťují fotografované objekty ve snímcích. Sledujte jejich volbu pozadí. Co bylo obsaženo ve snímku a co mohlo být vynecháno? Nyní si prohlédněte několik svých snímků a položte si otázku, jak jste tyto snímky mohli pořídit lépe změnou kompozice.

Tyto rady jsou pouhým startovním bodem. Nezapomínejte, že u každého pravidla existují výjimky. Nebojte se postupovat jinak, pokud to povede k lepšímu snímku.


Článek a snímky poskytla Diane Berkenfeld.